Stýská se mi, fakt se mi stýská. Po bezvadných lidech, se kterými jsem strávila uplynulých osm dní.Soustředko začalo tradičně srazem na dvoře Střední veterinární školy v Českých Budějovicích, v jejímž areálu je tělocvična, kde se přes rok koná drtivá většina tréninků. Sraz proběhl bez problémů, auta a autobus pobrali účastníky soustředění a za hodinu jsme se sešli v Sezimově Ústí. Protože soustředění začínalo v pátek, počítalo se s tím, že část účastníků dorazí později. Nejprve se odbylo ubytování. Tradičně je za výhru považováno ubytování v prvním patře. Výtah budova nemá a na konci soustředka každý počítá schody. Po ubytování jsme se krátce sešli v tělocvičně, abychom si zopakovali pravidla soustředění. Druhé nejdůležitější pravidlo: děti mladší patnácti let nesmějí samy opustit oplocený areál a pokud půjdou pryč, oznámí to trenérovi. Nejdůležitější pravidlo znělo, abychom se chovali jako taekwon-disté. Sezimovo Ústí je poměrně malé, dalších 70 lidí je znát, navíc jsme se většinou pohybovali v dobocích anebo ve sportovním oblečení. Přece jen jsme budili pozornost místních. Což mi připomíná – už jsem toho na různých akcích zažila hodně, ale ještě nikde si nás nefotografovali turisté přes plot. Po obědě ve školní jídelně jsme měli chvilku čas zjistit kde kdo bydlí a jaké jsou možnosti volnočasového sportovního vyžití. Potom byl odpolední trénink, který po rozcvičení začínal hrou „na lišku“. Po rozcvičení a hře jsme měli dostatečně zaprášené jak doboky, tak pásky, takže nemělo moc smysl se v příštích hodinách a dnech pozastavovat nad detaily jestli je dost vytřená podlaha a co udělá s dobokem různorodý pohyb na čerstvém vzduchu. Pak byla večeře a od 20 hodin večerní posilování.Co se jídla týče, bylo přesně takové, jak na začátku řekl trenér MUDr. Kaňka – na školní jídelnu slušné, ale kdo je odchován specialitami babiček, ten si musel upravit standard, minimálně pro první dny. Pak už by bylo fajn leccos, jen když toho bude dost. I když to se solí bylo všelijaké, celkově se kuchařky docela snažily. Jednou se stalo, že nevyšly rohlíky, na později příchozí zbyl chleba s pomazánkou. O paní kuchařky se pokoušel infarkt, my loudalové jsme to vzali tak, že jsme úplně nevyhráli boj o potravu a chleba je taky jídlo. Pokud snad někdo nějaké jídlo vysloveně nemusel, nebyl problém si dojít na oběd o pár metrů vedle. Zmlsaný čumáčky ve vývinu si stejně dávaly jako druhou večeři buď salát, něco jako salát a/nebo vynikající pizzu v blízkém restauračním zařízení.Po jídle se vrhnout na trénink je sice nesmysl, ale „papír“ snese všechno. Obvyklý den začínal rozcvičkou v 7.30 hod. V té době už měli Honza Kejšar a Honza Šesták většinou za sebou běh tam a zase zpátky na Kozí Hrádek. Rozcvička byla povinná, nekonala se pouze v neděli. Na protažení po ránu fakt dobrá věc. Některé postele nebyly nic moc.Na dopoledních trénincích jsme procvičovali především sparringy, údery na lapu, matsogi a na konci soustředění i nějaké legrácky a hosinsul – teď píšu o mladší skupině. Parakotouly s úderem do lapy v provedeních nižších TS mají své kouzlo. Ovšem v Sezimáku je tělocvična víc než vhodná pro běhání po zdi (s následným kopem na lapu). Když nováčci pochopili, že některé ukázky z akčních filmů nejsou dílem trikařů, klasicky vystřídali zděšení a údiv za nadšení. Z mazáků především starší junioři a mladší senioři imitovali Spidermana. K hosinsul jen poznamenám, že jsme měli možnost chvilku sledovat při sebeobraně starší TS. A bylo to skutečně hodně poučné. Ale na útočnou techniku Honzy Pavlíka neměl nikdo. Pokud vám osmý den soustředění při útoku zezadu na krk někdo krk namasíruje, chtěla bych vidět toho, kdo by se okamžitě bránil.Odpolední tréninky se odehrávaly venku, tedy v botách, všichni účastníci soustředění najednou, černé pásky měly tenhle trénink o trochu delší. Pro část tréninku trenér požádal některé černé pásky, aby vedly trénink menších skupinek nižších TS. Jako asistenti trenéra byli absolutně skvělí. Už bych taky měla být zvyklá, že předvádění se a mentorování se tady nenosí. Hodně se procházely tuly, ale i sparringy, matsogi a práce s lapou. V pátek odpoledne si část z nás prvně praštila do tréninkové desky. Odjíždět moc brzy se nevyplácí, že?Dlouho před soustředěním jsme se dohadovali, jestli i letos povedou kondičky mladší skupiny Mgr. Tygr a Mgr. Drak. Ještě na prvním kondičním tréninku to tak vypadalo. Pak začal Tygr dávat přednost kondičním tréninkům s trenérem. Vašek měl k sobě do páru Honzu Šestáka, který se obvykle tvářil jak boží umučení. To většina z nás ostatně taky. Jediným optimistou až do vítězného konce byl pan učitel Václav. Zdá se, že Tongiláci jsou slabým odvarem dnešních žáků na základkách. Jeho asertivitou nehnulo ani náhlé vynucené posilování venku spojené se záplotovou asistencí místního dorostu. Ačkoliv bohužel patřím mezi lidi, kteří bytostně nesnášejí posilování (anebo možná i přesto), domů jsem přijela s kondicí, kdy bych nejspíš utáhla dvouradličný pluh (vím to, byla jsem nakoupit). Vůbec si nepředstavuji, co by utáhly černé pásky.K celkové kondici Tongiláků přispěla i příprava na zkoušky a volnočasové sportovní aktivity. Zkoušky se konaly ve středu odpoledne, pokud vím, připravovala se na ně cca třetina účastníků soustředění. Tuly se procvičovaly obvykle na odpoledních trénincích, sparringy jak na ranních, tak na odpoledních, ale zato spíš na začátku soustředění. Od druhého dne spousta z nás vypadala jako hnědí dalmantini. (Domů už jsem přijela prakticky bez modřin. Třeba mě maminka pustí na soustředění i příští rok). Protože se na zkoušky připravovalo tolik lidí, tuly a sparringy se cvičily a secvičovaly prakticky všude. Asi se to vyplatilo, s jednou výjimkou měli všichni 64-66 bodů. Nikdo nešel do mrazáku. David Strnad absolvoval zkoušky na 6. kup se 67 body. Myslím, že pozornost mistra Hwang Ho Yonga upoutal jak tenhle David, tak i Pepa Kolář, který dělal sparring partnera svému bratru Kubovi. Přestože jsme byli na soustředku daleko intenzivněji protrénovaní, považuji absolvování zkoušek na soustředění za těžší, protože se tam sejde daleko více nelaických diváků hodnotících výkony svých unavených kolegů. A taky se tam špatně shání krejčovská mechanizace a materiál na přišití proužků.Volnočasových aktivit byla celá řada. Playstationy, počítače, televize, karty, kytary, knihy, návštěvnictví, příprava na zkoušky, ba i sport. Byly vyhlášeny 3 turnaje – ve volejbale (5 týmů),) v basketu (3 týmy) a ve stolním tenise (22 lidí). Do turnajů se přihlásilo opravdu nezvykle mnoho lidí. Trenér před soustředkem avizoval nějaké nové hry a když to říkal, dost se smál. Údajně na ně nedošlo právě proto, že by se nestihly dokončit všechny turnaje. No tak teď nevím. Trochu mnou cloumá zvědavost, ale šéf se smál fakt hodně. Ukázalo se, že neuvěřitelně hodně Tongiláků hraje výborně pinčes. Vlastního turnaje se účastnili jak pingpongisté-pokročilí, tak i pingpongisté-začátečníci. Měla jsem možnost vidět předturnajové přípravky vedené Láďou Klomfarem a Víťou Kavalírem a neměly chybu. Ve vlastním turnaji zvítězit bylo dost obtížné. Pokud vím, i letos se probojovali do finále loňský vítěz R. Kaňka a loňský finalista Víťa Kavalír. Z žen se nejdále probojovala Katka Boková. Hraje fakt dobře (vždyť víte), ale věřím, že kdyby kladla větší důraz na vliv oblečení na soupeře (výstřih na provlečení hlavy je na nic), mohla být (nejen) ve finále. Jinak tři venkovní stoly byly sice fajn, ale pokud člověk chtěl hrát i přes síťku, měl trochu problém.Za sebe můžu říct, že mě bavilo se koukat na turnaj v basketu. Všechny týmy hrály fakt dobře a např. výsledek 2:46 nemá žádnou vypovídající hodnotu o bojovnosti a kvalitě basketbalistů.Volejbal hrála jak družstva sehraná, tak družstva nová. Zatímco třeba Alexandrovci již tradici mají, Jelita vytvořila tradici novou (vždy 0:2). I když se i tohoto turnaje účastnili i začátečníci, ještě bylo z koho rekrutovat další družstva. Třeba se příští rok osmělí. Děkujeme Rosťovi Kaňkovi ml. a Kubovi Kolářovi za vysvobozování záplotových míčů. A jsme rádi, že je nesežrali virtuální dobrmani. Během volejbalu jsem zjistila, že největším oddílovým odborníkem na korejštinu je Čuty. S důvěrou laika se při vhodné příležitosti určitě obrátím na něj. Člověk, který si niance taekwon-distického DO cíleně nechává upřesnit v korejském jazyce, musí patřit k české špičce.Maruška Kolářová s sebou přivezla možnost zahrát si tenis. Kdo hrajete, oslovte ji příští rok.Nebyla řeč o našich fotografech: nejsem si úplně jistá, proč nefotil Honza Kejšar. Jeho fotky z cest mají všechno. Jak fotí David Bříza netuším, ale když viděl fotky z jarního soustředění, chtěl dát pár fotografických lekcí Honzovi Pavlíkovi. Buď na to zapomněl, anebo? Honza dál zásadně fotí co nemá a když nemá. Jeho fotka pravděpodobně vzniká tak, že zmáčkne spoušť, když před ním něco nebo někdo stojí a není to zeď. (Za dvě minuty půjdu sepsat závěť.) To nic nemění na tom, že si jeho fotky prohlédnu hrozně ráda. Takže v podstatě oficiálním fotografem soustředění byl Kuba Hussar. Jeho fotky jsem neviděla, ale budou výborné. Věděl kdy a co se fotí. Společná fotografie ze soustředění byl dobrý nápad. I ta mávací. A ještě jedna informace: kamera, kterou bylo točeno video ze zkoušek, patří Jakubu Trakalovi. To je ten hodně vysoký mladý senior s modrou nohou a zeleným páskem.Trenéru MUDr. Kaňkovi za nás za všechny poděkoval poslední večer Víťa Kavalír. A řekl to absolutně přesně – soustředění bylo mimořádně zdařilé. Je otázka, jestli potlesk ve stoje stačí jako poděkování za přípravu senzačního soustředění, kterého se účastní Tongilácký dav. Doufám, že on i jeho rodina si soustředko taky trochu užili. Ani Vendule dost poděkovat asi nejde. Trénování nováčků a mírně pokročilých je pěkná dřina. Poděkování patří dalším skvělým asistentům trenéra: Hance Hanouskové, Tygrovi, Vaškovi, Přemkovi i Honzovi Šestákovi, Honzovi Chaloupkovi ml. a Katce Bokové. Neodpustila bych si, kdybych zapomněla na poděkování Pavlu Klimešovi za významnou pomoc při zajištění pitného režimu pro účastníky soustředění. To už vyžaduje myslet na nás trochu dopředu. Pavle, díky. A za sebe ještě děkuju Bóžovi, výbornému společníkovi, učiteli, průvodci soustředěním a především člověku.  (j)

Výsledky zkoušek na vyšší technické stupně KUP:

Jméno Získaný T.S.
Veltrubská Kateřina 9.kup
Marešová Barbora
Klimešová Lenka
Kubeš Jan 8.kup
Červenka Jiří
Lukas Jan
Gálik Jan 7.kup
Brtna Dominik
Ziba Martin
Ziba Viktor
Geyer Jakub 6.kup
Strnad David
Trakal Jakub
Dvořák Lukáš
Bříza David
Špulka David
Mráz Lukáš 5.kup
Pavlík Jan
Zrnová Jitka
Kolář Jakub 3.kup
Weis Jakub
Hussar Jakub
Zikmundová Lucie
Voglová Andreya
Chaloupková Renata 1.kup
Chaloupková Petra

Zkoušky měly pěknou technickou úroveň, cvičící se na ně v době soustředění pečlivě připravovali a své úsilí zhodnotili kvalitními výkony. Blahopřeji.

Rostislav Kaňka, trenér

Letní soustředění 2008
Štítky:        

Napsat komentář